Mimosoudní metoda projednávání a rozhodování sporů mezi stranami, v ČR upravená zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Na jeho základě se strany mohou dohodnout, že jejich spory nebudou řešit soudy, ale nezávislý soukromoprávní subjekt zakotvený v rozhodčí smlouvě. Ze zákona také vyplývá, že rozhodčí řízení umožňuje řešit prakticky všechny majetkové spory z různých právních oblastí (výjimku představují kauzy související s konkurzem či exekucí).
Rozhodnutí sporu rozhodcem má v zásadě stejné právní účinky jako pravomocné soudní rozhodnutí a je též soudně vykonatelné. Zásadní výhodou rozhodčího řízení je jeho rychlost a procesní jednoduchost. Aby mohlo proběhnout, musejí mít strany platně uzavřenou rozhodčí smlouvu - buď ve formě rozhodčí doložky (vztahuje se na všechny majetkové spory, které vy v budoucnu mohly mezi stranami vzniknout) nebo smlouvy o rozhodci (týká se jednotlivého, v minulosti již vzniklého sporu).
V systému správy pohledávek hraje rozhodčí řízení i další významnou roli: umístění rozhodčí doložky do dokumentů působí preventivně a mnoho potenciálních dlužníků raději závazek splní, než aby se vystavili riziku nařízené exekuci po rychlém řízení.