Nástroje zajištění pohledávek

Zde se můžete seznámit s příklady v praxi využívaných způsobů zajištění pohledávek:

Rozhodčí řízení

Mimosoudní metoda projednávání a rozhodování sporů mezi stranami, v ČR upravená zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. V souladu s tímto zákonem se strany mohou dohodnout, že jejich spory nebudou řešit soudy, ale fyzická osoba na základě rozhodčí smlouvy (rozhodce). Ze zákona také vyplývá, že rozhodčí řízení umožňuje řešit prakticky všechny majetkové spory z různých právních oblastí (výjimku představují kauzy související s konkurzem či exekucí).

Rozhodnutí sporu rozhodcem má v zásadě stejné právní účinky jako pravomocné soudní rozhodnutí, na jeho základě lze nařídit exekuci. Zásadní výhodou rozhodčího řízení je jeho rychlost a procesní jednoduchost. Aby mohlo proběhnout, musejí mít strany platně uzavřenou rozhodčí smlouvu - buď ve formě rozhodčí doložky (vztahuje se na všechny majetkové spory, které by v budoucnu mohly mezi stranami vzniknout) nebo smlouvy o rozhodci (týká se konkrétního jednotlivého, v minulosti již vzniklého sporu).

V systému správy pohledávek hraje rozhodčí řízení i další významnou roli: umístění rozhodčí doložky do dokumentů působí preventivně a mnoho potenciálních dlužníků raději závazek splní, než aby se vystavili riziku nařízené exekuce po rychlém řízení.

Směnka se směnečným ujednáním

Směnka je jedním z nástrojů platebního styku a osvědčuje se i jako spolehlivý zajišťovací prostředek. Podpisem v praxi nejběžnější vlastní směnky se jedna strana zavazuje, že druhé straně zaplatí určitou peněžní částku v určitém čase a na určitém místě. Vlastní směnku si lze představit jako jistou formu dlužního úpisu. Mezi její náležitosti patří: slovo "směnka" (označení, že se jedná o směnku, se musí objevit v souvislém textu sepisované listiny); bezpodmínečný slib zaplatit určitou částku; splatnost směnky; jméno osoby, které má být zaplaceno; místo, kde má být směnka uhrazena; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce.

Úrok z prodlení

Podobně jako smluvní pokuta má donucovací funkci - nutí dlužníka k včasné úhradě. Je důsledkem prodlení dlužníka s plněním peněžitého závazku (nevzniká při prodlení s plněním závazku nepeněžitého).

Úrok z prodlení lze uplatnit i bez smluvního ujednání - v takovém případě roční výše úroku z prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 %. Výši úroků z prodlení odlišnou od uvedené sazby lze sjednat pouze v obchodněprávních vztazích (mezi podnikateli). Pozor na výši smluvních úroků z prodlení - pokud přesáhne přiměřenou míru, jsou úroky u soudu zpravidla nevymahatelné. Soud (na rozdíl od smluvní pokuty) nemůže úrok z prodlení snížit, naopak ho nepřizná, a to v celém rozsahu. Úroky z úroků nelze aplikovat.

Smluvní pokuta

Smluvní pokuta je samostatným nárokem se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Její úlohou je přimět dlužníka pod pohrůžkou majetkové újmy k řádnému splnění závazku. Dle právní teorie má funkci zajišťovací (preventivní), uhrazovací (reparační) a trestní (sankční). Smluvní pokutu lze dle zákona sjednat jen písemně (nestačí pouze zmínka na faktuře či v dodacím listě), přičemž musí být určena výše smluvní pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Za splnění zákonných podmínek lze též aplikovat úrok ze smluvní pokuty.

V obchodněprávních vztazích platí absolutní odpovědnost za splnění závazku zajištěného smluvní pokutou (tzn., že nemusí být prokazováno zavinění dlužníka). Naproti tomu občanský zákoník počítá v souvislosti se smluvní pokutou s tzv. subjektivní odpovědností, kde je nutno prokázat, že dlužník zavinil porušení zákonné či smluvní povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Podle občanského zákoníku soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu vůbec nepřizná, v obchodněprávních vztazích může využít moderačního práva a pokutu snížit.

Ručení

Dohodou účastníků lze pohledávku zajistit ručením. Vznik ručitelského závazku (dle občanského zákoníku na rozdíl od zákoníku obchodního) není možný jednostranným prohlášením - vždy je nutný souhlas všech stran. Ručení lze platně založit pouze písemně. Obsahem ručení je závazek ručitele uspokojit věřiteli pohledávku, jestliže ji neuspokojí dlužník. Ručitelův závazek tedy nastupuje až v případě, že tento závazek nesplní sám dlužník. Ve smlouvách bývá obvykle dohodnuto, co se rozumí nesplněním závazku dlužníkem (nezaplacení na první výzvu, zpoždění se splátkou nebo např. teprve neúspěšné vymáhání dluhu v soudním řízení). Zákon stanoví, že ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván.

Obchodní zákoník má vlastní komplexní úpravu ručení (odlišnou od výše uvedeného od vzniku ručení až po jeho samotný obsah), ustanovení občanského zákoníku se tedy pro obchodněprávní vztahy nepoužijí.

Postoupení pohledávky

Realizuje se smlouvou dle občanského zákoníku, jejímž základním rysem je vůle věřitele postoupit svoji pohledávku za dlužníkem i bez souhlasu tohoto dlužníka. Spolu s pohledávkou automaticky přecházejí na nového věřitele i příslušenství a všechna s ní spojená práva (i právo na smluvní pokutu). U peněžité pohledávky přecházejí na nového věřitele také úroky a veškeré náklady spojené s jejím uplatněním (vymáháním). Postoupením pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, nikoli v obsahu závazku dlužníka. Platí, že věřitel ji může postoupit i bez souhlasu dlužníka.

Přistoupení k závazku

Přistoupení k závazku upravuje § 533 občanského zákoníku. Dochází k němu, když třetí osoba (přistupitel) sjedná písemně s věřitelem bez souhlasu dlužníka, že splní za dlužníka jeho závazek. Na rozdíl od převzetí dluhu (viz § 531 občanského zákoníku) je přistoupení k závazku možné jen v případě, že jde o závazek peněžitý.

Uzavřením dohody o přistoupení k závazku vznikne přistupiteli postavení vedle dosavadního dlužníka, takže oba dlužníci za splnění závazku odpovídají společně a nerozdílně. Podobně jako u převzetí dluhu může námitky, které má vůči věřiteli původní dlužník, uplatnit i přistupitel.

Zástavní právo

Umožňuje věřiteli uspokojit své pohledávky z předmětu zástavy, pokud dlužník nesplní svoji platební nebo jinou povinnost. Zástavní věřitel nemá právo nakládat se zástavou zcela libovolně, zástava mu také nemůže "propadnout". Naopak má právo na uspokojení své pohledávky ze zpeněžení zástavy. Zástavní smlouva musí být vždy písemná.

U nemovitosti vzniká zástavní právo rozhodnutím katastrálního úřadu o povolení vkladu do katastru nemovitostí. U movité věci vzniká zástavní právo jejím odevzdáním zástavnímu věřiteli, jež může být nahrazeno předáním do úschovy nebo skladováním u třetí osoby. V určitých, zákonem stanovených případech, je nutné sepsat zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu. Význam zástavního práva jako zajišťovacího prostředku násobí i výhodnější postavení zástavního věřitele v insolvenčním řízení.

Zajišťovací převod práva

Dlužník zde písemnou formou postupuje věřiteli nějaké své právo vůči třetí osobě s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn (příp. s podmínkou zpětného převodu tohoto práva při úhradě pohledávky). Zákon přitom blíže nevymezuje, o jaké právo se může jednat, musí však jít o převoditelné právo dlužníka, které v době převodu existuje. Ujednání o tom, že k převodu práva na základě smlouvy má dojít až při vzniku prodlení dlužníka (obdoba propadlé zástavy), je neplatné.

Pojištění pohledávek

Komerční pojištění pohledávek kryje rizika z nezaplacení pohledávek a pomáhá v situacích, kdy odběratel nedokáže nebo není ochoten zaplatit své závazky včas. Zahrnuje platební nevůli či platební neschopnost, ale dokáže postihnout i část politických rizik v oblastech, kde toto nebezpečí hrozí. Týká se dodávek zboží nebo poskytování služeb na tuzemském trhu i v zahraničí. Pojištění se vztahuje na většinu tržně orientovaných zemí, ale i na východní Evropu a země bývalého Sovětského svazu. Je vhodné pro většinu výrobních nebo obchodních společností, pro exportéry a poskytovatele služeb. Naopak není vhodné pro jednorázové dodávky v řádu desítek miliónů korun a při splatnostech delších než jeden rok.

Forfaiting

Jedna z metod střednědobého, případně dlouhodobého financování vývozních úvěrů, a to pomocí odprodeje vývozní pohledávky zajištěné vhodnými úvěrovými nástroji. Vývozce nese většinou veškeré náklady - diskont, rizikovou přirážku, provize za pohotové zabezpečení finančních zdrojů atd. Pro zajištění komerčních rizik je však neaplikovatelný.

Factoring

Jde o metodu financování krátkodobých úvěrů - odkup krátkodobých pohledávek zpravidla bez postihu vůči původnímu věřiteli. Při odstoupení pohledávky ji faktor zálohově proplácí věřiteli. Hodnotu pohledávek po srážce diskontu (jehož výše závisí na výši úrokových sazeb) poukazuje ve prospěch dodavatele.

Upozornění: Výše uvedené informace představují pouze stručné a ilustrativní vysvětlení jednotlivých právních institutů, jež je možné využít pro účely zajištění pohledávky. Nejsou kvalifikovanými právními radami pro jednotlivé konkrétní případy. Při zajišťování konkrétních pohledávek a sjednávání konkrétních smluv vám doporučujeme obrátit se na vašeho právního zástupce či specializované poskytovatele příslušných služeb.

Předchozí

Zpět na obsah

Další